Vítězství 4. a 5. roč. v robosoutěži

Holky ze 4. a 5. třídy se, v rámci školní informatiky, učily programovat mikropočítače, řídit servomotory, pracovat s 3D modely v CAD softwaru a ovládly školní 3D tiskárnu. Na závěr jsme se doslechli o tom, že turnovské VCT pořádá robotickou soutež. To byla jasná výzva...

Školní tým ve složení Áňa, Žofka, Anička navíc posílil Štěpík ze 3.třídy a všichni čtyři, v naprosto vražedném termínu 3 dnů, dali dohromady funkčního robopsa. 
Na rozdíl od zadání soutěže nestavěli ze stavebnice, ale z jednotlivých komponent. K nádrži (krabička na jídlo) přidělali servomotory, čerpadlo, které řídí mikropočítačem, dále LED diody jako oči (svítí když pes čůrá). Vše řízeno sítí tří mikropočítačů, které spolu komunikují pomocí jednoduchých kódů... Byla to hotová mission impossible, která masivně využila to, co už měli připravené pro jiné účely (ať už šlo o rozsáhlý program pro krabičkového robota nebo modely pro 3D tisk držáčků).

Výsledkem je robotický pes, který umí zalévat (nebo se na pokyn počůrat či desinfikovat okolí), nosí s sebou tužku a papír na vzkazy a je možné ho buď přímo ovládat nebo se podle programů řídí sám...

... kterého tým představil na robotické soutěži a po právu zvítězil v soutěži týmů. A vlastně vůbec nevadilo, když se robopes v určitém momentu prezenatce začal řídit jiným programem a místo precizních pohybů před porotou se počůral a začal prchat..

Poučení?
- Fakt to všechny hrozně bavilo.
- Znovu se ukázalo jak děti ze Školy v roubence dokáží prezentovat svoji práci a jak je to důležité.
- Zajímavé bylo, jak náš tým, který stavěl robota z komponent, mohl zapojit více kreativity. Zdá se mi, že stavebnice sice na jednu stranu problémy zjednodušují (nemusíte řešit jak věci pospojovat, jak definovat síť, jaké signály posílat do jednotlivých servomotorů, aby váš robot jel rovně,...), ale na druhou stranu vás posílají na určitou cestu, z které není jednoduché uhnout.

Áňo, Žofko, Aničko, Štěpíku jste skvělí, Díky.
Jarda