Vypadá to jako obyčejná akce. Ale pro nás byla neobyčejná. Včera totiž byl na Volavci Den renesance. Měl pět součástí. 1. Přednáška o vynálezech Leonarda da Vinci 2. Krátký film Praha renesanční 3. Stínové divadlo Zakletý princ 4. Divadlo O Rudolfovi II. a jeho bratrovi 5. Opravdová dobová hostina s vlastnoručně pečeným chlebem a masem, koblihami, sýrem, sušeným ovocem. Co je na tom tak zvláštního? Že jsme si tuto dobu ve škole při výuce, při výtvarných dílnách i na historické expedici v Praze ukázali ze všech možných stran a úhlů. Povídali si o církvi, vědě i o obyčejných lidech. O obrazech, sochách i stavbách. A pak jsme nechali školní děti, aby se sami rozhodli, jak tuto dobu vysvětlit ostatním a ukázat co vědí a čemu rozumí. Co je na tom mimořádného? Že si způsoby prezentace vymysleli a vybrali sami. Že jsem pak už nedělala nic, jen jsme si občas řekli jak na tom jsou s přípravou a jako průvodci poradili, když se nás někdo ptal na radu nebo názor. A pochopitelně byl na práci vyhrazený potřebný čas a prostor. Výsledek? Sami si napsali a zrežírovali divadlo. Udělali si kostýmy, rekvizity, kulisy, výpravu i produkci. Jeli dvakrát do Prahy, kde natočili svoje připravené komentáře k renesančním stavbám a sestříhali v DaVinci Resolve desetiminutový dokument, udělali mezititulky a nasadili vše na muziku. Různě to museli upravovat, dotáčet. Na závěr zařadili sestřih nepovedených záběrů . Museli se naučit pracovat v novém softwaru. Připravili si přednášku pro ostatní o něčem o čem mají ponětí. To byly dvě skupiny dětí od 4. - 9. třídy. Ano, je to tak. Spolupracovaly spolu děti napříč šesti ročníky. A pak Jára který to mysli s gastronomií vážně, připravil s podporou svých rodičů renesanční hostinu a poctivě se snažil, aby byla dobová. A na konci velká zlatá tečka, Janku Jana Kelíšková napadlo, že by 1.-3. třída mohla taky něco zkusit ukázat ostatním. Na škole v přírodě si vyrobili papírové loutky pro stínové divadlo a stvořili kus O zakletém princi. Janka ovšem ve čtvrtek odletěla za polární kruh. A tak to s nejmenšími dětmi zkoušel ten, kdo zrovna měl síly. Zvládly to skvěle a při představení jim pomáhala jen Anička z 5. roč. Dospěláky nepotřebovali. Proč to celé píšu? Že to jde a nám to dává smysl.
